Začněme hravě. V tomto úvodním díle seriálu si máte možnost vyzkoušet vlastní rychločtecí schopnosti, ať je z čeho vycházet:-) Připravte si stopky, pohodlně se usaďte a až se dostanete k nápisu STOP, stopky vypněte. Takžeee: START!

Co je vlastně "rychločtení"?

"Je to technika čtení, jež umožní dosáhnout míry chápavosti nad 70 procent při rychlosti čtení 300-800 slov za minutu," říká Angličan G.R.Wainwright. Vidíme, že nejde jen o počet přečtených slov za minutu, ale i o chápání a zapamatování si základních myšlenek a faktů z textu. Bez kontroly míry chápavosti nemá nácvik rychločtení žádný smysl.

Pro zajímavost: rychlost čtení průměrného čtenáře je 200 slov za minutu (průměry pro studenty vysokých škol jsou asi 250-280 slov) a průměrná míra chápavosti je 40-70 procent (dobrá míra chápavosti je už nad 60 procenty). Rychlost čtení závisí samozřejmě i na druhu četby - lehké novinové články budeme číst (a chápat) rozhodně rychleji, než učebnici anatomie :-) Beletrie je samozřejmě kapitolou sama pro sebe. Pokud nejste přímo studenty literatury s tunou nepřečtených románů na stole, je škoda se ochuzovat o zážitky, které beletrie přináší. Nejde přece primárně o fakta a informace.

V čem se můžeme zlepšit?

Fixace na řádcích: Hodně lidí si myslí, že se oči při čtení pohybují plynule zleva doprava, pravdou však je, že očima skáčeme po řádku a fixujeme jen pár bodů na řádku. Informace z textu získáváme právě v momentech, kdy je oko zafixováno, a právě tímto se bude zabývat druhý díl seriálu o rychločtení, tedy fixacemi.

Artikulace při čtení: Prvním způsobem artikulace je zapojení motoriky do procesu čtení (pohybujeme rty, jazykem, hlasivkami). Jedná se o tzv. rozvinutou formu vnitřní řeči. Druhý způsob artikulace nazývaný "subvokalizace" (vnitřní řeč) je tvořen artikulačními obrazy v mysli. To je v románech častý případ vnitřního monologu (u někoho i dialogu). I vnitřní řečí se snižuje rychlost čtení (uváděné maximum rychlosti čtení s artikulačním zlozvykem je 475 slov).

Regresní pohyby: Vracení se zpět v textu je velký zlozvyk. Zvlášť u zmíněné "zábavné" četby, jakou anatomie bezesporu je:-), zjistíme, že jsme půl stránky přečetli, ani nevíme jak, ale ani nevíme co... V díle o regresních pohybech si řekneme i o dalších pohybech při čtení (ukazováček na řádku apod.), které snižují rychlost čtení.

Redundance textů: Nadbytečnost textů dosahuje v některých článcích až 75 procent! Do redundance textů patří i samotný výběr čtiva. Nezdá se, ale chvilka strávená nad obsahem časopisu ušetří spoustu drahocenného času. Je dobré si uvědomit, jaký typ "literatury" držíme v ruce - jsou to noviny, které musíme mít každý den, stůj co stůj, zaplnit nebo je to odborný měsíčník, kde je třeba informace zhušťovat, protože není na papír?

V čem se tedy můžeme zlepšit? Z krátkého výčtu hlavních bodů si můžeme všimnout, že tu nejde o to, naučit se nějaké "superschopnosti", ale jako často v životě, o odnaučení se chybám. Článek by se tedy neměl jmenovat "Spěchejte pomalu - naučte se rychločíst!" Měl by se spíš jmenovat "Proč čteme pomalu?"

STOP STOP STOP

Tak co, jak vám to šlo? Věřím, že dobře:-) Pár "koleček" na rozehřátí máme za sebou, zbývá jen zhodnotit dnešní výsledky. Článek od STARTU po STOP má 448 slov. Druhým číslem je údaj na displeji vašich stopek. Vzorcem

Rychlost čtení = Počet slov x 60 / údaj ze stopek v sekundách,

zjistíte svoji rychlost čtení. Údaj si zatím napište na papírek, a než se kouknete znovu do článku na průměrné hodnoty rychlosti čtení, budu na vás mít pár otázek...

Psal jsem, že není důležitá jen rychlost čtení, ale i chápavost textu. Testy na rychločtení mají určený i jistý stupeň obtížnosti, podle kterého se jednotlivým odpovědím na otázky přidělí body (100 = 100 procentní chápavost). Zde improvizuji, takže bodovat nemusíte. Druhy otázek, které uvedu, byste si však měli klást sami po přečtení jakéhokoliv textu.

Přehledové otázky:

1. Heslovitě napište nejdůležitější body z textu

2. Každý z těchto bodů zkuste popsat pár větami (1-3)

Otázky na fakta:

1. V jakém okamžiku z procesu čtení získáváme informace z textu?

2. Jaká je průměrná rychlost čtení vysokoškolského studenta?

3. Jak by se správně měl jmenovat tento článek?

4. Co v článku označuji jako "zábavnou" četbu?

5. Jak se nazývá druhý způsob artikulace při čtení?

6. Jakému problému se budu věnovat v příštím článku?

7. O co také jde v rychločtení, kromě samotné rychlosti?

8. Aspoň rámcově napište definici rychločtení.

Míru chápavosti si zde můžete určit alespoň přibližně tak, že 50 bodů rozdělíte mezi přehledové otázky (ty jsou pořád stejné) a 50 bodů rozdělíte mezi otázky na fakta (ze začátku je dobré, aby vám je někdo sestavil). Ještě existuje třetí oblast otázek, která se velice doporučuje vzhledem ke spojení právě přečtených vědomostí s vědomostmi, které už máme. Toto už zcela bez bodování: zkuste si pár větami napsat, co o daném tématu víte vy sami a čím byste přispěli do případné diskuse.

Dnes jsme si řekli, co je to rychlé čtení. Obecně jsme si řekli, jakým způsobem můžeme zvýšit naši vlastní rychlost a taky jsme se dozvěděli, že se nad jednotlivými body zvyšování rychlosti čtení opět sejdeme v dalších dílech o rychlém čtení. Příště to bude fixace na řádcích. Jelikož jedním z důležitých aspektů rychlého čtení je "mít cíl", uvádím zde rychlost čtení některých známých osobností:

Honoré de Balzac prý postihoval jedním pohledem až 8 řádků

Theodore Roosevelt přečetl prý tři knihy denně

John F. Kennedy prý četl rychlostí 1200 slov za minutu

Thomas Alva Edison si prý pamatoval i několikastránkový text